Evropská filmová akademie v roce 2017 oslavila 30 let své existence a při této příležitosti režisér Wim Wenders přednesl slavnostní projev, který je stále aktuální a nanejvýš naléhavý.

Musíme začít hasit požár, který nás všechny může pohltit. Požár, který zažehlo staré monstrum, o němž jsme si mysleli, že je dávno pohřbeno.

To co budu říkat není o mě ale o vás, tedy vlastně o každém z nás, protože každý z nás byl v roce 1988 o 30 let mladší. Jen Ingmar Bergman byl už  tehdy moudrým mužem – a také výjimečným pastýřem nás všech. Nastasjo, určitě si pamatuješ, že právě ty jsi za nás předala první cenu Evropské filmové akademie za celoživotní dílo Ingmaru Bergmanovi. Tehdy jsme opravdu potřebovali jeho zkušenosti a vedení, protože evropská kinematografie stála na rozcestí, a mnozí se ptali, zda vůbec přežije.

Na konci osmdesátých let měli evropští filmaři nízké sebevědomí a při práci na svých filmech jakoby vedli své vlastní individuální války. V německém deníku Süddeutsche Zeitung vyšel článek o založení Evropské filmové akademie s titulkem: “Samotáři se dávají dohromady”. Když nad tím tak přemýšlím, opravdu jsme byli skupina samotářů, kteří se v září roku 1988 sešli v Berlíně – v tehdy hořce rozděleném městě v srdci tragicky rozděleného kontinentu. Pamatujete si ještě vůbec, v jak hrozném stavu Evropa byla?  Tady v Berlíně jsme to věděli mnohem lépe než kdekoliv jinde. Možná jsme opravdu byli samotáři, ale rozhodně jsme nebyli ztroskotanci.

Už při našem druhém setkání v Paříži se Evropa nacházela uprostřed jedné z nejzásadnějších proměn své historie. Berlínská Zeď padla pouhých pár týdnu předtím a v Paříži se sešli filmoví tvůrci z východu, západu, severu i jihu. Dávali hlavy dohromady a doufali,  že se neuvěřitelné stane skutečností a že potlačování svobody lidí, tisku i umělců v této nové Evropě navždy skončí. A já se Vás ptám – byl na tom náš kontinent někdy líp než během 30 let, které následovaly? A proto jsem dnes trochu naštvaný.

Musíme začít hasit požár, který nás všechny může pohltit. Požár, který zažehlo staré monstrum, o němž jsme si mysleli, že je dávno pohřbeno. A to monstrum se nazývá nacionalismus. Ta nejstarší a nejhorší evropská nemoc. Jak je vůbec možné, že se prodrala do našeho moderního života? Jak je možné, že tito populističtí křiklouni se svými lži a cynismem, jsou schopni ohrožovat naše největší sny?

Proč je tolik lidí Evropou znechuceno? Proč se její budoucnost hledá v její shnilé minulosti? Kde se stala chyba? Možná jsme se o ni dostatečně nestarali. Možná jsme to umožnili tím, že jsme se až příliš dlouho dívali na to, jak se základem Evropy stává byrokracie. Finance a ekonomika ale nejsou pevnými základy a vposledku nejsou ničím jiným než chamtivostí a touze po růstu. Evropa je ale postavena na mnohem bytelnějších základech, které jsou pevnější než peníze. Je postavena na úžasných myšlenkách toho, kdo vskutku jsme – jako lidé, kdo jsme jako společenské a kulturní bytosti.  Bojujeme dost za tyto myšlenky? Bojovali jsme za ně? A budeme za ně bojovat? My totiž bojovat musíme. Jste na to připraveni? Nebo nám stačí, že tak nějak sami proplouváme dobou a jsme spokojení? V tomto případě nás historie znovu promění v samotáře a ztroskotance. Pojďme tedy zabránit nacionalistickým podvodníkům v tom, aby nám ukradli naši evropskou budoucnost. Všem nám záleží na tom, co se děje v Maďarsku, Polsku, Rusku, Turecku nebo České republice. A úplně stejné tendence vidíme i v dalších zemích: ve Francii, Velké Británii, Německu, Rakousku, Holandsku.

Pojďme náš evropský kontinent přetvořit v kontinent kultury.
Udělejme to s energií, něhou a solidaritou.

Upadat do hlubokých depresí nám ale nepomůže, jen to situaci zhorší. Dnešní třicáté výročí filmové akademie je zázrakem samo o sobě. Dívám se na vás a vidím zázrak. Pojďme z této chvíle čerpat sílu a vzpomeňme si na náš optimismus a naše naděje. Když se na Evropu dívám, stále vidím obrovskou naději. Dívám se na Vás a vidím velkou naději. Evropa v sobě vždy měla zabudovánu špetku utopie a i nadále je bezpečným útočištěm, kde by si většina lidí na této planetě přála žít. Evropa není problém, Evropa je řešení. Pojďme ji bránit celým svým přesvědčením. Pojďme ji bránit před všemi zjednodušovateli, před oligarchy a nepřáteli svobody, ať už sedí v Moskvě, Washingtonu nebo Teheránu. Pojďme zajistit, že lidé Evropy vědí, co riskují a co mohou ztratit.

Vůči Evropě máme společnou odpovědnost. Odpovědnost daleko přesahující jakoukoliv naši státní hranici. A troufám si říct, že my – my: filmařská komunita, filmařská rodina, máme ideální možnost přispět ke změně. Prostřednictvím našich příběhů, naší imaginace, našich zvuků, prostřednictvím našich postav a obrazů neseme větší odpovědnost než kdykoliv předtím. Naší základní pracovní surovinou jsou totiž emoce, které Evropě byrokratů tolik chybí. Během minulých tří dekád nám vzrostla sebedůvěra, jsme vzájemně solidárnější a dokázali jsme najít vlastní identitu. Už nejsme konkurenti, ale rodina. Naším vítězstvím je schopnost odpovědět na výzvy, kterým dnes čelí naše společnost, profese, umění i průmysl.

Jsem opravdu šťastný, že tady vidím tolik mladých filmařů, protože my nemůžeme uspět, pokud vy mladí tento náš boj nevezmete za svůj. Musíte stavět na evropském bohatství, které teď berete jako samozřejmost. Nemusíte začínat od nuly. Máte k dispozici vše, co potřebujete. Všechny vaše filmy to dokazují, a uplynulých 30 let to dokázalo ještě víc. Nesmíme se vracet. Vy musíte jít dopředu.  Nikdo z nás se nechce vracet. Vy mladí, kteří jste vyrostli v digitální době, využijte všechny její prostředky, příležitosti a zbraně k posunutí Evropy a jejího společného jazyka, kterým je kinematografie, do budoucnosti. My, vaši starší kolegové, jsme tu pro to, abychom Vás podporovali. Můžete se na nás spolehnout. Pojďme náš evropský kontinent přetvořit v kontinent kultury. Udělejme to s energií, něhou a solidaritou. A udělejme to tak, aby naše filmová akademie zůstala pomyslnou Noemovou archou, jak mi to vždy připadá během večerů jako je tento. Jak půvabnou, nádhernou a hlavně společnou střechu nad sebou máme. Ať žije rozmanitá Evropa. Ať žije naše bohatá a svobodná evropská kinematografie!

Projev byl pronesen k 30. výročí Evropské filmové akademie 9. 12. 2017

Odkaz na web akademie: https://www.europeanfilmacademy.org/