Theránská tabu

Už z názvu filmu vyplývá, že jde o kritický pohled na íránskou společnost, která dodnes staví na staletých náboženských pravidlech. Autor snímku Ali Soozandeh (1970) se v Íránu narodil, ale v roce 1995 emigroval do Německa.

Jak ale natočit film o životě v Teheránu, když vám to tam nikdo nedovolí? Režisér zvolil speciální animační techniku, takzvanou rotoskopii (u nás byl touto technikou natočen Alois Nebel), kdy se natáčí živí herci ve skutečném prostředí a vše se potom v postprodukci převede na animaci. Film se natočil v Německu a teheránské reálie jsou výsledkem animace. Obrazy vypadají poutavě, ale mají lehce zcizující efekt. Když vidíme hranou akci, stává se pro nás i téma naléhavějším. Obrazy se nás více dotýkají, protože nám důvěrně připomínají svět, ve kterém žijeme. Díky animační stylizaci si v tomto filmu naopak připadáme trochu jako mimo realitu a nechce se nám o to víc věřit, že taková společnost může existovat. Film tak nedosahuje intenzity, jakou se podařilo vzbudit například Asgaru Farhadímu ve filmu Rozchod Nadera a Simin, natočeným klasicky a přímo v Íránu. Teheránská tabu mají ale jiné kvality.

Stylizovaný je totiž nejen obraz, ale i zpracování příběhu působí až neuvěřitelně. Matka předškolního chlapce, jejíž drogově závislý manžel si odpykává trest ve vězení, se pokouší u soudu získat povolení k rozvodu. Bez souhlasu muže jí to ale soud nepovolí. Ženě nezbývá nic jiného, než se živit prostitucí. Brzy zjistí, že jde o jedinou účinnou zbraň, s níž může bojovat ve společnosti, kde má hlavní slovo muž. Představuje silnou svobodomyslnou ženu, která se nevnímá jako oběť, ale bere jako svoji přednost, že dokáže pomocí sexu manipulovat s muži a díky tomu přežít.

Další postavou je mladá žena, která touží pracovat, ale její muž a tchýně v ní vidí jedině matku. Oproti svobodné matce tuto ženu mnohem více svírají tvrdá pravidla. Má na rozdíl od ní rodinné zázemí, ale to ji ve výsledku dusí ještě víc.

Teheranska tabu

V poslední příběhové linii se snaží vysokoškolský student zajistit dívce chirurgicky obnovu panenství, protože se má brzy vdávat.

Tyto tři osudy se díky několika náhodám postupně prolnou, což na první pohled působí jako přílišný konstrukt. Mám ale za to, že se jedná o tvůrčí záměr. Film nechce být realistickou výpovědí. Jde mu o pojmenování něčeho obecnějšího – určitého ducha, který vládne ve společnosti. A k tomu dobře slouží modelový příběh. Tři postavy představují tři možné způsoby, jak se s takovou společností vyrovnat. Někdo volí útěk, jiný poslušnost. Nejsilnější postava volí vzdor, vykoupený vlastní důstojností a životem na okraji společnosti. V prudérní společnosti je nakonec nejvýraznější nositelkou humanity prostitutka.

Ve filmu cítíme hořkost a ironii. Zdá se, že i po 20 letech života v Německu je to pro režiséra stále živé téma, s nímž se chce vyrovnat. Jako by se filmem snažil ukázat prstem na pokrytectví společnosti, v níž vyrostl, a užíval si, že ji může demaskovat. Ve filmu jsou ale i záblesky naděje (vzájemná ochota pomáhat), nejedná se o jednostranně depresivní film.

Snímek rozhodně nehlásá nenávist k lidem z Teheránu a jejich kultuře. Právě naopak, vede evropského diváka k empatii. Teheránská tabu zdůrazňují, že v muslimském světě žijí lidé stejní jako my, a proto je velmi zavádějící házet do jednoho pytle teroristu s lidmi, kteří se v oné zemi prostě narodili a tím se automaticky stali rukojmím jejího režimu.

Ondřej Sabol
Text vyšel v kulturní rubrice Ohlasy.info


Film si můžete pustit online (nebo stáhnout) přímo na stránkách distributora: https://www.aerofilms.cz/teheranska-tabu/