Od 10. května do 6. června 2021 probíhá (online) festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět.
Doporučujeme vaší pozornosti těchto 10 filmů:
1) Ještě jsem neřekl poslední slovo
Doktoři říkají Adymu Barkanovi, že mu zbývají čtyři roky života. Proto se Ady rozhodne prožít je tak, aby na něj jeho syn byl jednou pyšný: věnuje svůj čas kampani na změnu zdravotnictví v USA.
Ady Barkan a jeho žena Rachael o sobě říkali, že jsou nejšťastnější lidé na světě. Narodil se jim syn Carl a všechno vypadalo růžově. Až do chvíle, kdy Adymu ve třiceti dvou letech diagnostikovali neléčitelnou chorobu. Amyotrofická laterální skleróza Adymu postupně ubírá čas s rodinou, on však přesto chce ještě před svým definitivním odchodem vykonat něco pro druhé. Ještě než ztratí hlas, vyráží na cestu napříč Spojenými státy. Jeho kampaň „Be a Hero“ (Buď hrdina) má za cíl změnit americký zdravotní systém. Čím je Adyho tělo slabší, tím je jeho hlas silnější. A nepoleví ani ve chvíli, kdy musí řešit těžkosti zdravotního systému na vlastní kůži během pandemie.
2) Černý kluci
Jak se v USA vyrůstá a žije chlapcům, mladíkům a mužům černé pleti? Mnohohlasá výpověď si „zevnitř“ osahává mantinely rasových předsudků a dodává srozumitelný kontext pro působení hnutí Black Lives Matter.
Nemalá část černošských chlapců vyrůstá bez otce, v prostředí chudoby a stigmatizace, jež jim odmala brání v rozletu. Když dospějí, končí proti bělochům třikrát častěji za mřížemi nebo jako oběti policejní střelby. I jejich děti pak vyrůstají bez otce a bludný kruh se uzavírá. Velkou vinu na něm nesou předsudky, jež prostupují klíčovými institucemi, školkami a školami počínaje. Snímek zkušenost s těmito institucemi plasticky vykresluje a formou osobních zpovědí i fundovaných komentářů dává hlas široké škále těch, kdo znají předsudky z první ruky — od vrcholových sportovců přes pedagogy a studenty až po rodiče a děti, které se tento začarovaný kruh pokoušejí prorazit.
3) Tajný agent
Podivný novinový inzerát nabízí práci zájemcům ve věku 80—90 let. Anonce je lakonická, ale zdá se, že půjde o špionážní misi. Místo určení: domov důchodců. Diskrétnost podmínkou!
Čerstvý vdovec Sergio je elegán s darem hluboké vnímavosti k druhým lidem. Ve svých třiaosmdesáti letech je navíc pořád při síle. Když odpoví na záhadný inzerát, je proto právě on vybrán na tajný úkol: infiltrovat domov důchodců a prověřit jistá podezření. Po svižném zaškolení v umění špionáže je agent vysazen v jámě lvové a zahajuje pátrání, v němž humor s elánem Růžového pantera střídá napětí. Jenže jak se na špionážní žánr sluší, cenami ověnčený snímek hraje s divákem dvojí hru. Ten zprvu nenápadnější part se rozvíjí pod povrchem, v duších opuštěných důchodců. A čím hlouběji se empatický Sergio noří do svého utajení, tím naléhavěji před ním vyvstává tesknota, lidskost a osamění seniorů.
4) 100+
Radost z každého prožitého dne a trojmístná číslovka v kolonce věk. To spojuje hlavní protagonisty a protagonistky příběhu o poznání, že každá životní etapa má své krásy.
Snímek nepřímo pátrá po odpovědi na otázku: Jste ještě vůbec rádi na světě? Rozmanité osudy seniorů a seniorek ze všech koutů planety jsou ilustrovány detailními výjevy z jejich každodenní rutiny prolnutými vzpomínkami na věci dosud prožité. Sexuoložka z New Yorku si pouští záznamy ze svých televizních debat, bývalá profesionální bubenice pořád drží svoje paličky pevně v rukou a vitální doktor je nadále k ruce svým mladším kolegům. To jsou jen některé z příběhů, v nichž autoři dokazují, že věk je jenom číslo a nezdolný optimismus je půl zdraví.
5) Jedním dechem
Z hlediska průběhu koronavirové krize probíhal rok 2020 v Číně i v USA překvapivě podobným způsobem, který lze shrnout jako tragické podcenění situace a lhaní vlastním občanům. Kdo za to nese zodpovědnost?
Uznávaná čínská dokumentaristka Nanfu Wang žije už skoro desetiletí v USA, ale na oslavu nového roku se vždy vrací do Číny. Když epidemie ve Wu-chanu propukla naplno a město zůstalo odříznuté od okolního světa, Nanfu vyslala své spolupracovníky s kamerami do ulic, nemocnic i na hřbitovy, aby zachytili průběh tragédie přímo z první linie. Tyto naturalistické záběry ostře kontrastují s čínskou televizní propagandou, která místo převzetí odpovědnosti za situaci od počátku lhala, zlehčovala závažnost nákazy a popírala její důsledky. Když se však virus dostal do Spojených států, následoval podobný průběh, který vyústil v přeplněné nemocnice a statisíce mrtvých. Režisérka je obeznámena s fungováním státní správy v obou zemích a ve svém snímku vybízí k zamyšlení, proč bez ohledu na odlišné politické uspořádání došly oba státy k podobně tragickému výsledku.
6) Krtek
Svérázný dánský režisér Mads Brügger opět posunul hranice své originální tvorby. Tentokrát nachystal past, do které se chytil severokorejský diktátorský režim.
Tento dramatický a těžko uvěřitelný příběh začíná v momentě, kdy se bývalý kuchař na podpoře Ulrich Larsen rozhodne vstoupit do mezinárodního svazu přátel KLDR. Když si získá přízeň mocného šéfa Alejandra Cao de Benóse, který má styky s vysokými představiteli Pchjongjangu, osloví Ulrich režiséra Brüggera, jestli by nechtěl slibně se rozvíjející situaci zdokumentovat. A události naberou rychlý spád. Do hry vstoupí svérázný investor James, severokorejské politické a armádní špičky a začne se roztáčet obchod se zbraněmi za miliony dolarů. Kam až je možné v této nebezpečné partii zajít? Utajené natáčení zabralo deset let a jeho výsledek jeden z expertů OSN označil za největší ztrapnění Kim Čong-una, jaké kdy svět zažil.
7) Prezident
Konec diktatury Roberta Mugabeho přinesl Zimbabwe naději na změnu. Ale teprve volba nového prezidenta ukáže, zdali se zemi podaří opustit své totalitní dědictví a vykročit cestou skutečné demokracie.
Po mezinárodním úspěchu snímku Demokraté se dánská režisérka Camilla Nielsson vrátila do Zimbabwe a natočila další dokumentární hit ze zákulisí tamní politické mašinérie, tentokrát o průběhu první svobodné prezidentské volby. Zatímco mladý opoziční kandidát Nelson Chamisa, právník a bývalý studentský aktivista, představuje pro mnoho Zimbabwanů symbol změny, jeho soupeřem je představitel starých pořádků, dlouholetý Mugabeho spojenec Emmerson Mnangagwa. Zatímco jeden hraje fér a snaží se oslovit voliče upřímnou kampaní, druhý neváhá využít jakýchkoliv prostředků, včetně úplatků, lží a podvodů, aby si zajistil vítězství. Rozehrává se historický boj o další směřování celé země.
8) Usmíření
Albánská tradice v případě vraždy ukládá rodině oběti povinnost buď zločinci veřejně odpustit, nebo na něm vykonat pomstu. Netřeba dodávat, že taková volba a její následky mají nebývalý dopad na celou společnost.
Kanun je soubor sekulárních albánských tradic, jimiž se po staletí řídí zdejší křesťané i muslimové a která byla v některých částech země oživena po pádu komunismu. Jde o vnímání spravedlnosti založené na principu „oko za oko“, jehož součástí je i krevní msta - ale i odpuštění a usmíření. Ta může zasáhnout celé rodiny a trvat po generace. Dokumentaristka Marija Zidar sleduje jednu z rodin, která stojí právě před takovým rozhodnutím. Zatímco místní kněz se snaží patriarchu přesvědčit, aby šel cestou milosrdenství, přátelé v hospodě pokřikují, že krevní msta je hrdé albánské dědictví. Najde otec mrtvé dcery sílu odpustit? A co matka, která vše jen zpovzdálí sleduje – přijme rozhodnutí svého muže? Tíživé observační drama z divoké albánské krajiny připomíná, že odpuštění je jedním z nejtěžších aktů lidského jednání.
9) Sabája
Napospas tzv. Islámskému státu bylo ponecháno celé jedno město s jezídskými obyvateli, jehož ženy skončily v otroctví. Za jejich záchranou se vypravuje hrstka obyčejných mužů. Námět jako z dobrodružného románu je však realitou.
Občanská válka v Sýrii přinesla utrpení mnoha lidem. Rozbité rodiny a ženy odvlečené do otroctví jsou jedním z mnoha zločinů extremistů, jimž musí civilní obyvatelstvo čelit. Mahmúd Rešo patří mezi ty, kteří se pokoušejí v nelehké chvíli bojovat za své bližní. Podniká vysoce nebezpečné cesty do nitra nepřátelského území, kde jsou drženy stovky jezídských žen proti své vůli jako služky i sexuální otrokyně (sabáji). Švédský dokument kurdského režiséra Hogira Hiroriho sleduje úsilí Mahmúda a jeho organizace se zatajeným dechem. Každá výprava lehce ozbrojených mužů může skončit krveprolitím. Sugestivní snímek představuje bezútěšnou situaci, ale otevírá také dvířka naději, když vzdává hold jedincům, kteří jsou na svá bedra ochotní vzít zodpovědnost a riziko daleko větší, než by si po nich někdo dovolil žádat
10) Zkrocení přírody
Kořeny staletých gruzínských stromů sahají hluboko. Ne ale dost na to, aby nemohly být vykopány a přepraveny do soukromé zahrady bývalého předsedy vlády Gruzie.
Na dveře venkovských stavení podél pobřeží Gruzie klepou výkupčí stromů. Za úctyhodně staré a výjimečně krásné stromy, často dominanty vesnic, které pamatují několik generací, nabízejí tučné sumy peněz. Jeden z mocných mužů země, bývalý premiér, má totiž neobvyklou zálibu: krásnými stromy se rád obklopuje ve své zahradě. Spletité sítě kořenů je potřeba nejprve opatrně vykopat a poté vyzdvihnout i se zeminou okolo. Kde překážejí ovocné sady nebo lesy, tam místo nich vznikají nové cesty. Krajina se místním usedlíkům postupně proměňuje před očima a zanechává po sobě naléhavou otázku – co všechno člověk ztrácí vytvářením rezervací na úkor původní přírody, ve které žije?
Výběr filmů – Lukáš Jirsa, filmový publicista a dramaturg TV Noe.
Anotace k filmům jsou převzaty z oficiálního webu festivalu.
