Tonda je divný kluk. Na hlavě nosí masku, většinou pro jistotu ne jednu ale rovnou dvě nebo tři a je dokonce tak divný, že si toho jsou dobře vědomi i jeho rodiče. A tak má Tonda domácí školu a taky tak trochu celoživotní domácí vězení. Rodiče ho, samozřejmě z dobrých, především bezpečnostních a výchovných důvodů, drží docela zkátka. A to doslova. K Toníkovi totiž patří i provaz. Takový červený provázek, který spolehlivě vymezuje chlapcovo životní pole působnosti a to nanejvýš na chodbu činžáku, v němž s rodiči a mladšími sourozenci bydlí. A čím že je Tonda tak zvláštní? Tonda je přece docela obyčejný kluk. Až na to, že svítí. Tondův život nicméně potká zásadní událost: do jejich domu přichází noví sousedé: posmutnělá paní s dcerou s velkými brýlemi a kouzelnou baterkou. Dívka Slávka ve svém novém domově nikoho nezná a v životě je tak trochu ztracená stejně jako Tonda.

Základní kontury filmového debutu režiséra a výtvarníka animovaných filmů Filipa Pošivače (nar. 1986) a autorky scenáře Jany Šrámkové, jsou jednoduché a přímočaré, jak se na film pro děti sluší a patří: dva malí hrdinové, kteří si zbyli, objevují svět a musí se postavit protivenství, jež se jim společnými silami snad podaří překonat. Příběh, jakých jsme již slyšeli i viděli stovky, se díky mnohovrstevnatému scénáři i výtvarné originalitě proměňuje v umělecký skvost oslovující malé i velké diváky po celém světě.  Tonda, Slávka a kouzelné světlo byl v červnu letošního roku uveden na prestižním festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy, odkud si přivezl i jednu z cen, a byl prodán již do 60 zemí světa. Je zjevné, že na poli české animace, která v posledních letech zažívá nebývalý rozkvět (Myši patří do nebe J. Bubeníčka a D. Grimmové, Dcera D. Kascheevy, Deniska umřela P. Kastnera), vzniklo skutečně ojedinělé dílo.

Výjimečnost filmu spočívá v detailně propracovaném světě loutek, který na první pohled okouzlí svojí výtvarnou originalitou, přívětivou atmosférou plnou barevností i neuvěřitelnými detaily, které pomáhají utvořit komplexní skutečnost na pomezí reality a fantazie. Fakt, že zvolenou tradiční loutkovou animační technikou lze natočit v průměru 4 vteřiny filmu za den, je ohromující i pochopitelný zároveň - každá scéna filmu překypuje bohatostí detailů ve všech směrech a je skutečnou „pastvou pro oči”. Vizuální genialita by se ovšem mohla utopit v sebestředné a prázdné exhibici, pokud by nenesla dostatečně silný příběh.

Autorka scénáře Jana Šrámková patří mezi naše přední tvůrce dětských knih (Putování žabáka Filemóna, Zuza v zahradách, Bratři v poli ad.), které sbírají jedno ocenění za druhým. Šrámková tvoří světy, jež odrážejí každodennost dospělých i dětí: najdeme u ní postavy veskrze dobré, které se ale tak či tak někdy nedokáží chovat, k sobě či k druhým, s potřebnou otevřeností a láskou - a právě to se musí na svých životních cestách učit. Šrámkové světy jsou zároveň komplexní: zachycují naše dobré i špatné vlastnosti, zároveň ale v sobě zahrnují i širší sociálně-kulturní kontexty.

A nejinak je tomu i ve filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo, který má schopnost prozářit nejen současné sychravé dny.

Lukáš Jirsa
dramaturg televize Noe a filmový kritik

Recenze původně vyšla v Katolickém týdeníku 46/2023.