Nicolas Winton (1909–2015) a jeho obdivuhodný čin záchrany životů několika set dětí před nacistickými zvěrstvy je u nás i ve světě známý pouhých 25 let. Velký podíl na tom mají filmy slovenského režiséra Matěje Mináče, především hrané drama Všichni moji blízcí (1999) a dokumentární svědectví Síla lidskosti – Nicolas Winton (2002).
K samotnému „veřejnému objevení” Wintonova příběhu došlo v roce 1988 v satiricko-publicistickém pořadu britské BBC That’s Life, které tehdy ohromilo veřejnost ve Velké Británii – a to celých 50 let po událostech samých. Z penzionovaného bankovního úředníka nicméně udělali hrdinu svého druhu až Mináčovy filmy a také internet, na němž má dnes dojemné video ze setkání Nicolase Wintona s jeho „dětmi”, jak si přežívší posléze začali říkat, na 42 miliónů shlédnutí. Winton za svůj čin získal nejvyšší česká státní vyznamenání (1998 a 2014) a v roce 2002 byl královnou Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu.
V rámci devět měsíců trvající humanitární operace, u jejíhož zrodu stál tehdy 29 letý Winton, museli on a jeho spolupracovníci pro všechny potřebné děti shánět ve Spojeném království pěstounské rodiny, museli zajistit potřebné finance i víza a to vše v rekordně krátkém čase.
Jejich nezměrné altruistické úsilí získalo nejnovější filmovou podobu na základě biografie, kterou o svém otci napsala Barbara Wintonová (1953–2022). A právě díky ní se hlavní role stárnoucího Wintona ujal slavný herec britského původu Anthony Hopkins. Jeho excelentní výkon ocenil i Nick Winton (nar. 1952), syn Nicolase Wintona, který v rozhovoru pro televizi Noe řekl: “Podoba Anthony Hopkinse s mým otcem je mimořádná. Když sleduji film Jeden život – a viděl jsem ho již vícekrát – mám dojem, že se dívám na svého otce a stále se mi derou slzy do očí.”
Síla filmu, v němž se prolínají časové roviny veřejného objevení Wintových činů z konce 80. let 20. století se samotnou záchrannou operací v roce 1939, ovšem nespočívá jen na bedrech světově proslulého Hopkinse, hvězdy oscarového hororu Mlčení jhňátek (1991) či představitele papeže Benedikta XVI. v komediálním dramatu Dva papežové (2019). Role zarputile cílevědomé Nicolasovy matky se ujala Helena Bonham-Carter, mladého Wintona ztvárnil Johnny Flynn a v malé roli Wintonova starého přítele se objevuje Jonathan Pryce, který spolu s Hopkinsem exceloval i v již zmiňovaných Dvou papežích a to v roli papeže Františka.
Režisér James Hawes má za sebou více než 30 let trvající kariéru tvůrce televizních filmů a seriálů, Jeden život je nicméně jeho pozdním celovečerním filmovým debutem. Podařilo se mu v něm věrně zrekonstruovat především tu linii příběhu, v níž se již stárnoucí Winton rozpomíná na dávné předválečné události a hledá cestu, jak je smysluplně uchovat pro budoucnost, přičemž vše – včetně historické, emočně náročné linie z předválečné Prahy a Londýna – spěje k oné ikonické scéně ve studiu BBC. Jeden život vrchovatě naplňuje cíl uchovat Wintonův příběh široce přístupný a sdělný.
O stále platném poselství činů Nicolase Wintona, potomka židovsko-německých migrantů, svědčí i osobní zkušenost režiséra filmu James Hawese: „Příběhy tohoto druhu je nutné vyprávět, protože hovoří k naší současnosti. Když jsem poprvé přijel do ČR, abych se dozvěděl víc o Wintonových aktivitách, stáli jsme s kolegy před jeho sochou na 1. nástupišti pražského Hlavního nádraží. Najednou jsme si všimli něčeho neobvyklého: viděli jsme policii, shluk lidí, slyšeli jsme plačící děti. Nejdřív jsme nevěděli, co se děje, ale pak nám došlo, že právě dorazil vlak s uprchlíky z Ruskem napadené Ukrajiny. A to se odehrávalo jen několik metrů od sochy Nicolase Wintona. Historie se opakovala.”
Lukáš Jirsa
dramaturg televize Noe a filmový kritik
Recenze původně vyšla v Katolickém týdeníku 6/2024.
